Příprava výletu podél Sázavy

Rozhodl jsem se zorganizovat výlet pro partu lidí kolem portálu www.spolecneaktivity.cz (právě jsem jim tímto odkazem udělal nesmírnou reklamu, a ke všemu neplacenou, já nešika). Prostě a zkrátka, byl jsem s nimi na několika výletech a protože se nerad jen vezu, řekl jsem si, že uspořádám akci vlastní. Navrhnu trasu, najdu spojení a protože rád hraju na jistotu, trasu testnu a žádný problém. Fázi plánovací zde zaznamenávám, hlavně pro poučení dalších, kteří chtějí zkusit naplánovat výlet pro své kamarády, známé i méně známé. Což v každém případě a rozhodně doporučuji.

Projití trasy

Pokud plánujete trasu pro někoho, máte několik možností:

1. trasu znáte (nebo myslíte si, že znáte) a tak řeknete odkud, kam a kudy se půjde, tváříte se seběvědomě a nic neřešíte,
2. trasu neznáte a vůbec netušíte, jak to tam vypadá, naplánujete ji tedy podle mapy, tváříte se naprosto nezlomě sebevědomě a nic neřešíte,
3. trasu znáte málo, moc nevíte, jestli to stojí za to, a navíc všechno moc řešíte: plánujete dopravu, trasu předem projdete, pokud možno s někým dalším, aby vám dělal oponenta a poskytl cenné rady (tady je to do kopce, to je nuda, už tam budem? a pod.), vymýšlíte jaké bude počasí a vůbec.

Zvolil jsem možnost 3. protože jsem nevěděl, jestli to stojí za to a navíc všechno moc řeším. Tedy realizoval jsem odlehčenou verzi bez oponenta. Čímž jsem zjistil, že značená cesta podél Sázavy je značená, že vede, a že místa uvedená na mapě opravdu existují. Což je důležité a uklidňující.

Zadání na WEB

Hm. První panika nastala po zadání akce na web. Taková pěkná trasa, sofistikovaná, až vymazlená, krásná krajina a nikdo se nechce účastnit? Co dělám blbě? Špatná trasa? Kolize s jinou a lepší akcí? Nejasný popis? Nebo je to osobní? Projevil jsem se na předchozích akcích nějak špatně? Někoho/všechny jsem urazil? Jsem prostě nesympatický blbec? Další kontrola. Pořád nikdo nereaguje. A to už je ten návrh na webu nejmíň deset minut! Dobře, zkusím to ráno.

Ráno už reagovali tři lidi. V kolonce Nezúčastní se. Haůůůů. Takže znova, co je špatně? Cestu jsem prošel, cesta tam je, vede podél řeky, tak to je snad ok (že by to nebyla Sázava? Nebyl jsem jinde?). Jenže jsem nevyzkoušel všechna autobusová a vlaková spojení! Oni určitě na rozdíl ode mne vědí, že IDOS kecá, že nic nejede. Pro všechny, kdo na mě spoléhají, budu muset objednat drahý odvoz taxíkem, následovat bude půjčka, exekuce, děti nedostudují! Haůůůů.

Další dny se objevují lidé v kolonce Možná se zúčastní. Jak to? Panika. Asi se to bude opravdu konat, pomoooc! Na co jsem zapoměl? Co ještě musím zařídit? Lékárničku sebou? Objednat radši rovnou vrtulník? Co když někdo dostane vosí žihadlo? A mám sebou vzít i dlahy? A jak se přikládájí? A přikládájí se vůbec dlahy na vosí žihadlo? Navíc se na webu objevuje dotaz, kdy a jak návrat. Copak někdo předpokládá, že se z tohohle strašného výletu vrátí? Já teda určitě s návratem nepočítám. Zhynu bídně, utlučen rozhořčenými účastníky v sázavských pralesích. Haůůůů.

Stupeň paniky nejlépe vyjadřuje fakt, že jakýmsi hnutím mysli kvůli výletu kupuji barevné fixy, aniž bych měl sebemenší ponětí k čemu by to mělo být dobré. Blbe, proč jsi zadával na web výlet, proč ses ženil, proč se vždycky pouštíš do sebevražedných projektů?

Nebezpečenství přípravy – málem sežrán labutí

Neptejte se proč (to je tajné), ale pro výlet bylo nesmírně důležité mít pro účastníky kamínky přímo z ústí Sázavy. Což mi došlo už hned ze začátku testovací cesty a tak jsem šel celou dobu s hlavou hrdě vztyčenou a s přesvědčením, jaký je to skvělý nápad a jaký já to pašák, který si zcela zaslouží můj obdiv. Do zpátečního vlaku na Zbraslavi jsem nastupoval oslněn vlastní velkolepostí až do okamžiku, kdy mi došlo, že nápad je to fajn, ale tak jsem měl nějaké kamení taky u ústí nasbírat. Málem jsem si nafackoval, ale spolucestující mne naštěstí od mne odtrhli.

Takže jsem se v týdnu k Sázavě ještě jednou narychlo vydal. Na vhodném místě jsem přesunul část dna Sázavy do igelitky a jak se tam tak cachtám, najednou koukám, že labuť. Koukáme oba, asi tak ze vzdálenosti 15 cm. Možná to nevíte, ale takhle zblízka je to strašně zvíře velký, zejména zobák, a asi to má i zuby. Rozhodně je to na tuhle vzdálenost jasný masožravec.

Vzpoměl jsem svých kdysi ochranářsko přírodních dob a začal rozprávět rozhodně, ale velmi neagresivně o své úctě k přírodě a labutím zvláště, o lidské a zvířecí sounáležitosti, o myšlence panorganismu Gaia a nutnosti neagresivně sdílet životní prostor. Odvážně jsem vstal a prodchnut úctou k spolutvorovi sdílejícímu se mnou vodní hladinu začal jsem se přesouvat dál od břehu (pochopitelně nikoli ze strachu, ale ze vzájemné úcty). Vzápětí jsme negresivně (alespon z mé strany) sdíleli břeh, potom i cestu kus od břehu. To už měla labuť sebou kamarádku, která se ukrutnou rychlostí přepravila z druhého břehu. Zejména mne pak dojaly čtyři kačeny, které původně při mém příchodu utekly, a teď se k nám ve vzájemném porozumění také přidaly. Domnívám se, že dobrovolně přijaly roli zdravotní policie, tj. že v případě potřeby spasou zbytky, budou-li jaké.

K autu jsme pak odcházeli společně v pořadí: vyděšený já – nadšená labuť – nadšená labuť – čtyři hladové kačeny. Proč se zastavily u značky “dej přednost v jízdě” nechápu, ale jsem za to rád.

Těsně před srazem

A je tu výletní ráno. Panika. Mám se hodit marod? Zlomit si nohu? Emigrovat? Nakonec statečně odcházím čelit osudu, vzápětí se vracím zpět do bytu, oblékám si kalhoty, obouvám boty, beru batoh a definitivně se přesunuji na nádraží. Při příchodu na místo srazu nasazuji výraz č.6, též známý pod názvem “sebevědomý arogantní macho”. Co bylo dál je už jiný příběh.