Smažené nudle na víně

Před nějakým časem jsem si dal u Vietnamců smažené nudle a neurazilo mě to. Příprava byla takříkajíc online a nevypadala složitě, tož jsem se rozhodl připravit si vlastní.

Následující obrazový recept je určen pro všechny, kteří se pokusí jít tím samým směrem a za podobných okolností - tj. ztracenec bez pevného ukotvení, a zejména bez zázemí mytí talířů, s omezeným vybavením kuchyně, bez dohledu pokrmy vařící manželky a podobně.

Z praktických důvodů je recept nazván

Smažené nudle na víně

Jak název napovídá, základní složkou přípravy je víno. Konkrétní značka závisí na osobních preferencích, pokud se ale mají smažené nudle povést v masterclass kvalitě, nezbytné je kvalitní ročníkové víno, dobře ošetřované a správně skladované. Dekantovat dle obvyklých zvyklostí.

Kvalitu vína ověříme ochutnáním cca 1dcl před zahájením vaření.

Potřebné suroviny: cibul, kuřecí maso, zelenina (nějaká, nejlépe různá), Jidášovo ucho, rýžové nudle, sojová omáčka, esenciální je pak kromě výše uvedeného vína přítomnost ústřicové omáčky

Maso pokrájené na kostičky osmahneme na cibulce, a zatímco se tak děje, připravíme zeleninu.

Příprava zeleniny spočívá v odstranění všech znečištěných a nejedlých částí a pokrájení částí jedlých a méně znečištěných.

U pokrájení zeleniny se raději zastavím. Po různých experimentech se osobně přikláním k té filozofické škole, která tvrdí “svůj k svému”, tedy řídit se původním tvarem produktu. Např. podlouhlou mrkev krájíme na nudličky, zatímco přepůlenou papriku zpracováváme na zhruba čtvercové plátky, podlouhlé fazolky pak ponecháváme podlouhlé. U pórku mohou vzniknout rozpory, doporučuji v tomto konkrétním případě použít spíše příčný průmět (tedy krájet na kolečka), než průmět podélný (nepraktické cca 20cm dlouhé nudličky).

Vše přihodíme na pánev do odděleného sektoru. (poznámka: vzhledem k tomu, že to za vás nikdo neumeje, byla by naprostá zhovadilost použít pánvičky dvě):

Ilustrativní obrázek: První fáze experimentu

Samostatnou kapitolou tvoří ingredience zvaná Jidášovo ucho. Roste v supermarketu ve formě poněkud nevzhledného sušeného něčeho (prý se jedná o houbu). Tuto věc nutno vložit do vody a povařit tak deset patnáct minut. Protože se jedná o časově a do velké míry i psychicky náročnou část (tohle bude někdo jíst? opravdu na to musím šahat? mám tu někde gumové rukavice?) je vhodné učinit malou přestávku, během které provedete kontrolu dekantace vína v rozsahu cca 1-2 dcl. Výsledkem vaření je ukrutné nabytí materiálu a kromě původní nevzhlednosti je to pak navíc horké a poněkud slizké. Ve smyslu výše uvedené poučky pokrájíme na kousky neurčitého tvaru, viz obrázek:

Ilustrativní obrázek: Jidášovo ucho, houba rostoucí v hrnci

Opatrně přisypeme (resp. přeplácneme) na pánev a tím se dostáváme k dalšímu kroku, tzv. kumulativní fázi procesu.

Všechno na pánvi začneme promíchávat, přitom přidáme důležité ingredience, a to ústřicovou omáčku a pro forma i sojovou. Z literatury jsem vyvodil, že není hanbou pro experimentátora využít hotový, předem připravený výrobek, tj. omáčky si nedělat vlastní. Po bližším zkoumání chápu důvod také tak, že v běžné domácnosti není možné skladovat všechny potřebné výchozí chemikálie bezpečným způsobem.

Omáčky mohou vypadat například takto:

Ilustrativní obrázek: sojová a ústřicová omáčka

Poznámka k ústřicové omáčce: pokud se omáčka bude bát opustit flaštičku a bude se usilovně držet stěn, vězte, že se nejedná se o zkažený materiál, ale o normální vlastnost.

Po úspěšném promíchání je vhodné na chvíli zklidnit organismus, vydýchat se, a před dalším krokem ověřit, že víno je stále v dobré kondici. Průběh dalšího procesu by mohl být velmi výrazně narušen, pokud by se ukázalo, že s vínem není něco v pořádku.

Následující fáze nudlová je předposledním krokem na naší cestě. V podstatě ve všech případech, co se týče nudlí, poznáte obal podle dle mého názoru zavádějící reklamy:

V sáčku přitom typicky není ani kousek masa, ani ničeho jiného, jen rýžové nudle. Toto se však zřejmě nepovažuje za chybu. Usuzuji tak na základě diskuse s odborníky a právním zástupcem nudlařské firmy.

Tedy ta věc ze sáčku se vysype do bublající vody a než stihnete pořádně zkontrolovat víno, tedy za cca 3 minuty resp. 1dcl červeného, je možno povařený materiál zcedit a vykydnout na připravenou pánev, kde to celé chvíli smažíme. Ovšem ano, jedná se o stejnou pánev jako výše, je ji proto nutno předtím uvolnit odložením připraveného zeleninojidášového masa někam stranou.

Ilustrativní obrázek: Smažení nudlí

Poznámka k tmavému útvaru vlevo dole na pánvi: jedná se část (výhonek? mládě?) Jidášova ucha, protože se toto vařilo ve stejném hrnci, jako později nudle. Což je pochopitelné a každému srozumitelné.

Nyní se blížíme k závěru. Přidáme připravenou směs masa, zeleniny a ústřicové omáčky, mícháme, smažíme, přidáváme další ústřicovou a sojovou omáčku, a pokud jsou v místnosti přítomni lidé, řečí těla i různými zvukovými signály dáváme najevo, že se blíží rozuzlení.

Výsledek doporučuji spolu s nějakou čerstvou zeleninou nasypat (v televizních vařicích pořadech tomu zženštilě říkají „aranžovat“, pche) do přiměřené misky, a to hned z několika důvodů: nikomu to nebude padat na zem (netřeba uklízet), dosáhneme alternativního až intelektuálního vzhledu (a tím i omezení kritiky, že se to nedá žrát), ansábl vycvičíme na jeden typ univerzálního nádobí (miska – polévka, miska – hlavní chod, miska – čaj), což je velmi intelektuální, japonsky filozofické, a v případě, že každému poskytneme jediný kus, i velmi efektivní – všichni musí dojídat (aby si nesmíchali polívku s hlavním chodem), vy nemusíte nic mýt (viz opláchnutí závěrečným čajem, který se navíc díky hlavnímu chodu automaticky konvertuje na bujón, což je nutričně jednoznačně přínosem).

Ilustrativní obrázek: porce výsledného produktu

Po vynaloženém úsilí si plně zasloužíme zbytek vína.