Údolím Kačáku
by Ivan
Po delší odmlce, způsobené vnitřním dialogem*) dovoluji si p.t.**) publiku nabídnout popis jedné dobré trasy nedaleko Prahy. Z Unhoště do Loděnic (do Loděnice?) podél potoka Loděnice a Kačáku (jeden potok, vysvětlím později). Trasa je blízko Prahy, není dlouhá (tak kolem 18km), vede hezkou krajinou a není zas až tak moc frekventovaná (teď už bude, když je publikovaná na tomto významném serveru). Neváhejte, utíkejte tam.
Vysvětlivky k úvodu
*) vnitřní dialog je dialog dvou bytostí aktivně koexistujících v jednom fyzickém těle. Např. v případě ženského pohlaví jde pravidelně o dialog čokolády a latentně štíhlé mladé dívky. V mém případě se jednalo o dialog úspěšného a sebevědomého jedince s pesimistickým paranoidním týpkem, který popisoval všechny neúspěchy, nedostatky, neschopnosti a škody způsobené nevinnému okolí. Pokud vás zajímá bližší průběh dialogu, můžete jej velmi jednoduše nasimulovat. Stačí ve vhodný okamžik pronést větu: “Drahá, koupil jsem skvělou quadroptéru za peníze plánované na rodinou dovolenou v Chorvatsku. Jak jistě chápeš, jsou jisté priority, které jsou přednější, než vaše zábava.” Co se následně o sobě dozvíte vydělte přibližně dvanácti a máte zhruba zmíněný vnitřní dialog. Takže, jak jistě pochopíte, šlo o poměrně náročnou situaci. Nebo taky nepochopíte, protože jestli jste takový amatér, že jste zmíněnou větu opravdu pronesl, máte touhle dobou úplně jiné starosti. **) pro mladou generaci: zkratka p.t. byla užívána zejména v zdeúřeních c. a k. ***) textech. Byla výrazem jisté (nevelké) uctivosti k oslovovanému publiku ve významu p.t. = plným titulem. Ve vhodných situacích pak kombinována s onikáním. Jedná se o období, kdy zdvořilé oslovení adresáta “Vážený pán, pan vrchní oficiál v.v. Xaver Xylolit” bylo mladou (tehdy) generací a v policejních předvoláních nahrazeno sevřenějším útvarem “p.t. Xylolit Xaver”. V dnešní době by pak bylo v korespodnenci pravděpodobně užito oslovení “xyxa@neco.eu” a vzápětí zablokováno spamovými filtry. ***) c. a k. = císařský a královský, obdoba zahraničního k. und k.Kudy jít
Do Unhoště se dostanete autobusem ze stanice Zličín (vycházím ze stanoviska pragocentrismu, odjinud nevím). Unhošť je prvně zmiňován v písemnostech z doby krále Přemysla Otakara II. a to je hodně dávno. Jako mnoho jiných místních názvů, zřejmě i Unhošt je původně vlastní jméno člověka, který vlastnil, nebo vládl v předmětné obci. V tomto případě se jmenoval snad Uněhost. Což asi není důležité, každopádně až tam budete, zkuste si všimnou kostela sv. Petra a Pavla, co tam stojí od 14. století.
Od stanice autobusu se vydejte po modré; jde podél rybníků a potoka, který se snad jmenuje Černý. Jak dokumentuje snímek, cestou možná uvidíte tu a tam kachny.
Jdete dál a potkáváte místa se jmény Kalivodův Mlýn, Suchý Mlýn, Nový Mlýn, až se potkáte s červenou značkou na místě zvaném Markův Mlýn. Nemohu se zbavit dojmu, že jsou tam snad bývalé mlýny či co.
Máte-li sebou mapu, tak si možná všimnete, že kousek na jih od Unhoště je místo zvané Rymáň. Pokud patříte k těm, kterým v hlavě přitom cinkne zvoneček, tak vězte, že tatínek pana Foglara žil v Unhošti, takže se malý Jaroslav v okolí proháněl a také, úplně náhodou, že Čermákovi měli v údolí Loděnice chatu. Jestli se tam někde Marko Čermák a Jaroslav Foglar potkali a později to byl jeden z důvodů, proč pan Čermák převzal po Janu Fischerovi kreslení Rychlých Šípů netuším, ale ta představa se mi líbí.
Po modré dojdete k Markovu Mlýnu a pak už po červené, podél Loděnice vulgo Kačáku do Loděnice. Krajinou dobrou a přívětivou.
Celkem chápu, že potok, který prochází obcí Loděnice se jmenuje Loděnice a ač technického založení a tudíž hledející logiku ve věcech, připouštím, že celkem nemá význam pátrat, proč zrovna Loděnice vyhrály ve hře o pojmenování vodního toku. Ono navíc to vítězství není až tak úplné, protože výš proti proudu jsou Kačice a potok se proto často nazývá Kačák. Takže kde je ústí Loděnice? No přece tam, kde se Kačák vlévá do Berounky.
V jednom nejmenovaném místě vhodno jest udělati si lehce podzemní odbočku. V různých zdrojích je zmiňována štola sv. Vojtěcha. Odbočil jsem, jak tajná pirátská mapa určila, a hned z kraje, nad potokem díra do země. Zaradoval jsem se, že jsem tak snadno objekt našel, zhodnotil, že se pravděpodobně jedná o štolu, v které spadl strop a tudíž že nalezl jsem, kam mne srdce táhlo. Poznámka režie: děti, nelezte do štol a zvláště ne do těch, v kterých padá strop.
Po poradě s mapou jsem se však rozhodl hledat dále, což se ukázalo jako správný závěr. Drazí čtenářové, máte ponětí, co je to za díru na tom obrázku nahoře? Štola sv. Vojtěcha to fakt není, jestli víte, napište mi. O něco výše je opravdová štola sv. Vojtěcha:
Jak vidno, vstup není právě utajen. Nicméně – nelezte tam! Bydlí tam netopejři a tak je ksakru nerušte.
Podle pověsti je štola propojena s Chrustenickým dolem. Je to něco kolem pěti kilometrů vzdušnou čarou, přes asi tak čtyři údolí. Nejde o nic neobvyklého, propojení na vzdálenost i desítek kilometrů pod zemí je naprosto běžná záležitost :). Nějakých 15 kilometrů odsud je Aksamitova brána, jejíž propast je dle pověsti propojena s Karlštejnskům podzemím – to je od ní jenom nějakých 10km a přes kaňon Berounky. Chodba (zatím nenalezená) pod Novým Hrádkem v Kunratickém lese na Kunratický zámek meří něco přes kilometr a jde přes údolí pod potokem, chodba (rovněž zatím nenalezená) vede i pod kapličkami mezi Prahou a Boleslaví. Takže nic zvláštního nebo neobvyklého. Pokud jste vyznavačem podzemní říše Agarthy, konspiračních teorií, přínosu spotřebních půjček pro domácnost a podobných abstraktních témat vůbec, nemůže vás pouhé propojení podzemí jakkoli překvapit.
Údolím se dostanete k cíli – obci Loděnice. Těsně předtím ovšem půjdete přes Chrustenice. Tady je skanzen důlního díly Chrustenická šachta a pokud budou mít otevřeno, určitě se tam zajděte podívat.
Co se týče názvu obce Loděnice, tak poměrně překvapivě je proto, že se tam lodě opravdu vyráběly. Tedy pochopitelně ne zrovna křižníky, co by taky v Čechách někdy v 10. a 11. století s nimi kdo dělal, ale pramičky a podobné. Tím jsme v Loděnicích a můžeme jít na autobus, vlak, nebo do hospody.
Nashledanou příště.