Zrušení výletu za účasti pánve

Je to už nějaký čas, co jsem psal o trablích a duševních pohnutkách při prvním plánovaném skupinovém výletu.

Teď se stalo, že jsem výlet i rušil a to za patřičně dramatických okolností.

Plán výletu do Českého ráje jsem takříkajíc vymazlil, udělal seznam všech zajímavostí, trasu sice předem přímo neprošel, ale v myšlenkách mnohokrát. Učinil jsem si poznámky, v kolik kde budeme, abych věděl kdy přidat, kdy ubrat a přitom to celé jít napohodu (pozn. nejedná se o překlep, ale o český novotvar, “na” zde má roli předpony, nikoli předložky). Připravil i pár informací-zajímavostí, které se nenajdou v žádném průvodci. Zase jednou jsem měl z něčeho radost.

Ve čtvrtek před výletem jsem si řekl, že přece hraju na jistotu (pozn. nejedná se o překlep, ale o normální český tvar, “na” zde má roli předložky, nikoli předpony) a proto všechny údaje o výletě ještě zkontroluji. Bylo by škoda kvůli nějakému překlepu zkazit výlet, který je jinak, a nebojím se to říci, dokonalý.

Začal jsem tím, že jsem dostal chuť na teplou věčeři ve formě lehce osmahnutých topinek. Nalil jsem tedy na pánev několik odměřených kapek olivového oleje, přikryl poklicí, abych nepouštěl cenné kilowatty pánubohu do oken a zasedl na okamžik k počítači. Nebudu přece utrácet čas, než se olej rozpálí zkontroluji znovu vlak. Zadal jsem čas a místo odjezdu a systém mi okamžitě odpověděl. Na místě budeme nikoli v půl desáté jak jsem plánoval, ale v půl dvanácté. Hm, asi překlep při vyplňování dotazovacího formuláře. Tak zpět, nové vyplnění a stejná odpověd. Co to ? Jak to ? A proč to? Pak jsem si všiml takového malého obdélníčku s nápisem Výluka na trati. Aha. Prý neplánovaně prodloužená. Aha. Naštěstí máme ty naše internety a ty nám pomůžou. Třeba jiné spojení, třeba autobusem. Aha, o víkedu jede dvakrát, zřejmě podle toho, jak místní obyvatel jezdí nakupovat do sámošky do střediskové obce. A jak vlastně tedy vypadá cesta zpět? Díky, mám potvrzeno, že se zpět jezdí stejnou tratí. Takže také výluka. Ale vlaky jezdí, jen trochu složitěji. Aspoň něco. Podrobné plánování ukázalo, že se dokonce zpět do Prahy dostaname rychleji, než kdybychom šli pěšky. Díky vlaku naženeme možná i několik minut. Takže opět nic. Lidi jsou přihlášení, čtvrtek večer a tohle jim může zkazit víkend. Jet někam jinam? Ale kam? Chvíli dumám nad mapou, pak se řeknu, že se na to nejdřív najím.

A jéje. Pod pokličkou není vidět rozpálený olej, ale válejí se tam takové jako mráčky, jako kdyby tam byl maličký a samostatný svět. Snad se to moc nepřipálilo, říkám si, krájím chleba a sundavám pokličku.

BLAF řekla pánev.

Škvrr řeklo obočí.

k…a řekl jsem já. A pak jsem také řekl …. a vůbec jsem vyslovoval tečky velmi procítěně.

Pánev už nebyla malinký svět s mráčky, ale soptící vulkán. Tedy objektivně vulkánek, co je to metrový plamen oproti skutečné sopce. Nicméne v garsonce to tak nějak stačilo, nebo spíš přetékalo. Skutečnost, že se ty malé hořící kapičky zastavily o můj obličej, nadhledu nad situací úplně nepomohlo. Tečky říkám, tečky a ještě tečky, TEČKY!

Maje vzdělání (jak jsem již zde několikrát nenápadně zdůraznil) vím, že toho správného pyrotechnického efektu dosáhnete hašením hořící pánve vodou. Dokonce si vzpomínám na nějaký poučný pořad na toto téma v televizi, kde taková smutná paní bez obličeje říkala „it could be devastating“. Zbaběle jsem tedy vodou nehasil, ale vytápěl byt olejem z obnovitelných zdrojů. Což je ekologické.

Jakmile dohasly zbytky požáru (kam se hrabe flambování, tohle byla jiná káva), otevřel jsem okno a rozhodl se považovat pro dnešek teplou večeři tímto za ukončenou. Vrátil jsem se k původně plánovanému, totiž dořešení, co s výletem. Nalezl jsem záchrannou alternativu a za smradu z obočí začal řešit formální problematiku změněného výletu. Všude do popisu jsem nacpal nápis Pozor změna a údaje o novém výletě. A taky poslal mailem účastníkům informaci. A taky zmínil změnu v internetové diskusi.

Jaký je závěr? Obočí mi to zkrátilo o hodný kus, ale protože jsem vlastníkem obočí spíše brežněvovského typu (pamětníci vědí, o čem je řeč), výsledný efekt není nikterak znatelný. Zkrácené vlasy také nejsou patrné, již před depilací měly asi 4mm. Takže jediný patrný výsledek je takový pěkný, prázdninový pocit. Znáte to, po horkém dni na sluníčku, s lehce připáleným obličejem sedíte doma s vědomím hezky prožitého dne. Funguje to i obráceně, přesně podle pravidel léty vybudovaného podmíněného reflexu: sedím doma s lehce připáleným obličejem a mám pocit, že by to chtělo volný den, nebo radši prázdniny.

Výlet jsem změnil na použitelný; tedy dle mého názoru. A všem napsal, že se mění.

S nadějí vzhlížím k zítřejšímu dni, co pěkného mi přinese. Bude pátek třináctého.

P.S. Druhý den (pátek třináctého) mi několik lidí psalo, že nevědí kam a proč mají přijít a další, kteří si pochvalovali, jak se do Českého ráje těší. Takže změna byla asi nakonec opravdu zmatená