Adamova hora
by Zuzka
Tak na úvod trochu trápení ( Co, kde, kdy a kdo- ti co vědí, nechť přejdou k textu pod obrázkem): Na okraji střední části Sri Lanky, přibližně šest hodin jízdy autem z Aluthgamy, leží národní park s jedním z nejznámějších poutních míst v zemi – Adamovou horou. Přes dva tisíce metrů vysoká hora je krásnou ukázkou tolerantního přístupu k různým náboženstvím a filosofickým směrům. Na vrcholku byla totiž nalezena malá prohluběň ve skále, kterou si všechna náboženství vysvětlila po svém. Podle vlastní víry se tak můžete vydat za Buddhovou, nebo Adamovou stopou a nikdo se na vás cestou nebude zlobit. Nahoře však všechny poutníky očekává buddhistický chrám, kde je stopa vystavena v malém chrámku na úplném vrcholu. ( Vystaven je jen odlitek stopy, původní je zakopána pod zemí). Sri Lanka je kolébkou tohoto učení, proto se není co divit, že poutní místo je navštěvováno především buddhisty. Každý den, od ledna do června, kdy je cesta osvětlená, na horu vystoupí desítky poutníků. Podle tradice se přes čtyři tisíce schodů překonává v noci, aby bylo možné z vrcholu vidět svítání. Pokud jsou vám všechna božstva nakloněna, nebo máte štěstí ( podle vlastních preferencí), uvidíte stín hory, který je možné pozorovat pouhých 20 minut po východu slunce a který je tak trochu děsivě pravidelný.
Jak tedy vypadá výstup na svatou horu, která je až po vrchol zarostlá džunglí?
Podle všech možných tištěných průvodců, živých průvodců a romantických představ evropských turistů budete spolu se srilančany překonávat stovky skalních schodů za zvuků pralesa a za občasného požehnání pravidelně rozmístěných mnichů.
S tímto vědomím, poučen všemi výše jmenovanými zdroji, si evropský turista nejprve zajistí všechna možná očkování (cesta džunglí) a vypůjčí si kvalitní foťák, náhradní méně kvalitní foťák a kameru (domorodci, mniši, východ slunce, stín). Evropský turista vstane časně a podle všech doporučení se již ve dvě hodiny ráno rozcvičuje před hotelem na úpatí hory. Posilněn spánkem a energeticky vydatnou snídaní, vyráží směrem k hoře svižným a sebevědomým krokem. Rozhodnut překonávat divočinu zarytě používá čelovku, nebo baterku i přesto, že cesta je lemována stánky s jídlem a hračkami pro děti. Když po několika minutách chůze spatří mnicha, jeho srdce zaplesá a ochotně platí sto rupií za požehnání. Cestou to ještě několikrát opakuje. S přibývající výškou stoupá teplota a hlasitost hudby u stánků. Turista připraven na extrémní podmínky divočiny sundavá větrovku a doplňuje tekutiny. V této chvíli našeho evropana začínají předbíhat bosí srilančané. Přibližně za polovinou cesty se turista cítí vyčerpán, vzduch řídne a chladne, ale stánky zůstávají. Sebevědomí sportovce ho však žene kupředu. Svačí energetickou tyčinku, nandavá větrovku a připomíná si, co už vylezl horšího. Srilančané si začínají zpívat a přidávají do kroku.
Na vrcholu je zima, proto turista obléká goretexovou bundu, zakoupenou speciálně pro tuto příležitost. Do svítání zbývá ještě hodina, proto nastavuje foťáky, cvičně natáčí tmu a čeká. Ochlazuje se ještě více, proto přidává zateplené ponožky a snězením speciální svačiny doplňuje bílkoviny. Bosí srilančané si šťastně oblékají igelitový pytel na odpadky a ze zad sundavají patnáct kokosů, které rozdělují rodině a náhodným kolemjdoucím.
Při východu slunce turista nevěří svému štěstí a současně natáčí a fotí. Srilančané se usmívají a ochotně turistu pouští k výhledu. Po východu slunce začíná hodinová bohoslužba, proto se turista chystá k sestupu. Provádí několik cviků na rozehřátí namožených svalů, kontroluje zásobu tekutin a mění paměťové karty ve fotoaparátu. V první třetině sestupu ho začínají předbíhat zpívající srilančané, kteří po bohoslužbě odložili igelitový pytel a na ramena si vzali jedno až dvě spící děti. Unavený turista cestou dolů přestává věřit mnichům, stánkařům a kouzelným babičkám a zarytě se soustřeďuje na svalové bolesti. Při příchodu do hotelu je však uspokojen kvalitním výkonem a šťastně se sesouvá na židli v restauraci. Během snídaně prochází fotografie, v mapě si odškrtává další vrchol a kontroluje puchýře. Místní číšník mu přátelsky sděluje, že si tam nahoru „taky dneska zaskočil“ v zápětí svižně obslouží pět stolů. Turista přemýšlí nad smyslem života a rozhoduje se, že bude jíst už jen zeleninu a rýži.