Celerové karbanátky

Rychlý recept na zdravé jídlo s obrázky, odbočkami, konzumním trikem a shrnutím na závěr

Recept vznikl na základě jedné poněkud rozporuplné příhody v nejmenovaném městě v nejmenovaném supermarketu.

Nakupoval jsem právě pro svou osamocenou domácnost základní potraviny respektující pravidla zdravé výživy (konkrétně červené víno, fernet a zvažoval jsem i brokolici) a spatřil jsem slečnu. Slečna byla velmi přijatelného věku i vizáže a právě nakupovala cosi u zeleninového regálu. Jsem připraven se vždy poučit pro případ, že by se mi to v životě hodilo. Chvátal jsem tudíž zjistit, co zmíněná velmi přijatelná slečna kupuje za potravinu; nerad bych, aby se jednou mezi mnou a velmi přijatelnými slečnami vytvořila propast v podobě neznalosti zeleniny. Slečna zakrývala právě používanou část regálu (ale ne, ta část opravdu nebyla velká, spíš taková štíhlá, ta část regálu), viděl jsem jen nápis a cenu. Následoval šok, nejistota ze ztráty životních hodnot a zároveň touha přidat se plně ke konzumní společnosti.

Po vydýchání, nalezení rovnováhy atd. jsem musel připustit hluboké sebeopovržení v důsledku osobního selhání, protože první dojem z popisky zboží byl bohužel způsoben mou záměnou jediného písmenka v jednom slově názvu produktu. Přesně jak říkají přátele Rusové, adna bukva i kakaja raznica. Prezentovanou potravinu jsem statečně koupil a tak vznikl recept

Karbanátky z celerové bulvy

 

Základní složkou je, jak z názvu patrno, celerová hmm bulva. V případě této snad zeleniny věru dostanete přiměřenou hmm bulvu za více než přijatelný hmm peníz. Což dobře koresponduje s tradovanou afrodiziakální vlastností řečeného.

Druhou složkou, kterou nutno zdůraznit, a to zejména vzhledem k autorově minimalistickému pojetí kuchyňských prací, je nástroj zvaný struhadlo. Někdo by mohl považovat takové vybavení kuchyně za přemrštěnou změkčilost - a upřímě, měl by pravdu. Ale autor, snad vzhledem ke svému věku, lenosti, či snaze zapůsobit na přijatelné slečny (pozn. redakce: souvislost struhadla se slečnami je nám neznámá a v legální literatuře nepodložená), pořídil od éry smažených nudlí nejen struhadlo, ale dokonce i otvírák na konzervy (vysvětlující odbočka: konzervy se pochopitelně dají a mají otevírat čepelí nože, ale tento po několika víkendových obědech nutně potřebuje přebrousit). Všechny zastánce klasické cesty autor navíc upozorňuje, že tentokrát v receptu figuruje i talíř. Na omluvu nutno dodat, že jen proto, aby se ze zdravé potravy stala potrava lidsky konzumovatelná.

Složkami receptu jsou celer, vejce, majoránka, olej na smažení, sůl, majoránka a další koření (a majoránka). Já rád majoránku.

Pozitivním přínosem receptu pak je rychlost přípravy - přesné měření ukázalo spotřebu času v rozsahu pouhých 4 dcl červeného.

Příprava je jednoduchá, až prostá - celer pokrájíme na strouhatelné kousky, odstraníme okrajovou divnou a patrně nejedlou část a nastrouháme. Pochopitelně na tom nejhrubším struhadle, cokoli jiného znamená plýtvání časem a spotřebu energie, kterou potřebujeme z jídla naopak získat. Z hlediska množství - autorem zakoupená bulva prezentovala cca trojnásobek denní dávky, tj. investice více než výhodná.

V tuto chvíli doporučujeme začít rozpalovat pánev s olejem.

Nastrouhané doplníme majoránkou či dle chuti jiným kořením, eventuelně osolíme.

Odbočka o koření: celkově nejsem propagátorem koření, solení, ani dalších aditiv - domnívám se, že jídlo má chutnat jako to, co tvoří jeho základ. Pokud např. vaječnou omeletu bohatě posolíte, opepříte, přidáte navrch hořčici, kečup atd. je zbytečné používat pro to, co vznikne, jako základ vajíčko. Stejnou službu vám udělá kterákoli jiná hmota a pokud bude navíc zdravotně nezávadná, získáte dokonce oproti omeletě z běžných vajíček z velkochovu i pokrm bez penicilinu a kostní moučky. Vyjímku tvoří pokrmy, které vlastně vznikají kvůli koření - podstatou je u nich právě dané koření, vše ostatní lze považovat za agar, tj. výplňovou hmotu bez chuti a zápachu, která je pouze přenašečem koření do organismu. Toto je například případ jakéhokoli pokrmu, do kterého možno přidati majoránku. Já rád majoránku. (konec odbočky, návrat k původnímu textu)

Dále do vzniklé hmoty přidáváme vajíčka a hňácáme a hňamňáme tak dlouho, až vznikne víceméně soudržný materiál. Autor přidal ještě něco mouky, ale důvod neumí racionálně obhájit. Prostě mu připadalo, že se to tak možná dělá.

Odbočka o koření II: autor v tomto okamžiku přípravy zjistil, že zaměnil původně zamýšlený sáček koření “Majoránka drhnutá” za “Oregáno drhnuté”. Situaci hravě vyřešil nalezením příslušného sáčku (sáčků) “Majoránka drhnutá” a na základě hesla majoránky není nikdy dost (já rád majoránku) ji vpravil do připravené hmoty v množstvím cca dvojnásobném, než původně plánovaném. Chuťově byl výsledný pokrm bez diskuse vynikající. (konec odbočky)

Nyní nastává poněkud nebezpečná fáze. Je nutno z vytvořené hromady vždyvzít kousek, rozplesknout jej v ruce na placičku a umístit na pánev. Bacha! Olej prská, což trochu štípe. A nestrkejte pazoury přímo do pánve. Bolí to potom. Po přiměřené době placičky otočíme, dosmažíme a vyndáme z pánve.

Takže rychlé a jednoduché.

Tipy k servírování:

Placičky nejlépe snoubní se s červeným vínem.

Ovšemže jediné správné servírování je umístěním vytvořeného do misky. Jak bylo řečeno v předchozím díle, jediné správné nádobí tvořící úplné vybavení praktické kuchyně je miska. S důrazem na jednotné číslo. Jedna miska. Snad již není třeba se dále šířit o výhodách, pro zájemce odkazujeme na předchozí recept “Smažené nudle na červeném víně”. (Odbočka k vybavení: kromě misky je ještě v městském prostředí akceptovatelná pánev, hrnec, vývrtka a lžíce - od každého max. 1 ks. Další vybavení je znakem změkčilosti. Autor bohužel podlehl konzumního trendu a je vlastníkem i osobního hrnku na čaj, dvou hrnků na kafe pro návštěvy, několika talířů, struhadla, otvíráku na konzervy a vidličky.)

V tomto konkrétním případě, abychom naplnili popis slíbeného kanzumního triku, ještě musíme dodat možnost použití talíře. Tato varianta spočívá v poskytnutí talíře s příborem konzumentovi. Na talíři je dále vhodně esteticky kydnuta hořčice a tatarka; pomocí obou uvedených složek může konzument nabírající si jednotlivé placičky z misky (misky!) vytvořit jemu známou standardizovanou chuť, takže zdravé majoránkocelerové placičky konzumuje se spokojeným výrazem návštěvníka MacDonalda. Přítomnost jídelního příboru pak v oběti evokuje stav normálna a oproti použití nahé, neozbrojené ruky ve výše uvedeném zařízení dokonce pocit jistého luxusu.

Na svou omluvu autor dodává, že zobrazená vidlička je sice jeho, ale jídelní nůž je půjčen od sousedů. Čímž jim zárověň děkuji.

Ctěné publikum se zajisté táže na proklamované tradiční afrodiziakální vlastnosti použité zeleniny. Autor v tomto ohledu musí přiznat své ponižující selhání v průběhu experimentu (ale néé sakra, se nesmějte, né jak si myslíte, prostě po jídle autor nesehnal a tudíž neměl k dispozici žádný vhodný testovací subjekt). A nesmějte se tak blbě.

Závěry z experimentu zpracování celerové bulvy:

1. cokoli co ulovíte nebo vykopete, pokrájíte-li na kousky a smažíte dostatečně dlouho, stává se poživatelným,

2. červené víno snoubí se s libovolnou krmí, ať již tmavým nebo světlým masem, sýry, omáčkou, bílým vínem, pizzou, moučníkem nebo zeleninovým salátem,

3. první dojem je nesmazatelný; autor, který je v jádru stydlivá a uzavřená bytost, osobně nikdy, již nikdy, nebude schopen požádat o celer při prodeji přes pult; přeřeknutí by bylo nevyhnutelné, stejně jako jeho důsledky (doplňující poznámka: čtete-li neznámý text, nikdy nezaměňujte písmena, například B a V, mohlo by dojít k významovému posunu textu).

Na závěr pak nezapomeňte, že celer je zelenina chutná a doporučeníhodná.